Lagavulin 16 Yo

Tak dnes se dostávám k hodnocení, na které jsem se moc těšil. O to víc mě překvapuje, že nevím jak začít.

Možná, že u mě nemá na whiskybase nejvyšší hodnocení (čti: dva body za nejvyšším, které jsem udělil) ale je to moje N°1. Na recenzi si troufám až teď, když už je hladina láhve u dna. A už, už zglíňám, kde koupit další láhev a jestli k ní rovnou nepořídit DE nebo 12 Yo. Nevím, jestli mám odvahu žít bez 16 Yo na poličce, kdybych pořídil jen DE nebo 12 Yo.

No ale k recenzi samotné a ke třetímu vzorku toho, čemu se již třetí den ustavičně věnuji:

Aroma: Propolis, včelí vosk, kouř, dřevo a přezrálá švestka. Náznaky pomerančů.

Chuť: Nasládlost (palmový cukr), rašelinka, opět přezrálé švestky a jemně soli. Propolis má však výpadek a objeví se až v dozvuku.

Dozvuk: Je dlouhý. Dominuje kouř a dezinfekce, ale ne ta přísně medikální a moderní jako má Laphroaig, ale starší, domáčtější a klasičtější: jodisol a propolis.

Shrnutí: Co více psát než je v úvodním textu recenze. Prostě ji miluji. V porovnání například s 10 Letým Ardbegem mi Lagavulin příjde rašelinovější a těžší. Ardbeg 10 Yo je svěžejší a víc jodový. Pokud chcete zůstat na ostrovech, ale chcete více soli a jodu, pak je tu Caol Ila. V prvé řadě jsem měl strach ji naředit. Ale pak jsem to zkusil, a voda dodá Lagavulinu jiný rozměr, zajímavý, takový, který stojí za vyzkoušení. Ale mě to stačilo zkusit jednou. Příště si ho budu užívat při plných 43%.

Design: Nejhezčí láhev, kterou si člověk může do 2000 korun pořídit.

Body: 90

V poměru 4:1 dokáže z průměrného Quinta Ruban udělat velkou mňamku.